Jak dětská stomatologie pomáhá budovat zdravé návyky u dětí

Dětská stomatologie není jen o tom, jak vyplombit dětské zuby. Je to o tom, jak získat dítěti důvěru, která mu vydrží celý život. Když dítě po první návštěvě u zubního lékaře nepláče, ale se směje - to je první krok k tomu, že si bude o své ústní hygieně pamatovat i v dospělosti. Mnoho rodičů si myslí, že mléčné zuby nejsou důležité, protože se vymění. Ale to je přesně ten moment, kdy se ztrácí příležitost. Dětské zuby jsou jako základ budoucího úsměvu - pokud se z nich vytvoří kazy, představují nejen bolest, ale i nebezpečí pro trvalé zuby, které ještě nevyrůstly.

První návštěva u zubního lékaře už ve věku jednoho roku

Nejčastější chyba? Čekat, až dítě začne mít bolest. Většina dětí má první kazu už ve dvou letech. A to je pozdě. Doporučená první návštěva je ve věku jednoho roku - ne proto, že by dítě mělo nějaké problémy, ale protože je to čas, kdy se začíná vytvářet návyk. Představte si, že první návštěva zubního lékaře je jako první návštěva koupelny: není to strašidlo, je to součást každodenního rituálu. Když to dítě zažije jako normální věc, nebudou se muset rodiče potýkat s odporou, když přijde čas na čištění zubů.

V praxi to znamená: přijďte s dítětem na kolébce, ne na židli. Lékař si s dítětem hraje, prohlíží ústa, ukazuje, jak se čistí zuby, a pak dá dítěti malou zubní kartáček jako hračku. Výsledek? Dítě si pamatuje zubního lékaře jako někoho, kdo přináší hračky, ne bolest.

Čištění zubů není boj, ale hra

Když dítě odmítá čistit zuby, rodiče často reagují nátlakem. „Musíš!“, „Nechci, abys měl kazu!“, „Už to máme dělat každý den!“ - to všechno vytváří odpor. Místo toho se snažte přeměnit čištění na hru. Použijte časovač s písničkou - například dvě minuty písničky o slunci nebo o zvířátkách. Většina dětí si pamatuje písničky lépe než instrukce. Když si dítě zvykne, že po snídani a před spaním se zapne písnička a čistí se zuby, už to není povinnost. Je to rituál, který se stává součástí dne.

Nezapomeňte na volbu kartáčku. Malé děti potřebují kartáček s jemnými štětinami a malou hlavičkou. Nejlepší je, když si dítě může vybrat ten, který má jeho oblíbeného hrdinu z pohádky. Barva, tvar, zvuk - všechno to pomáhá. Když dítě má rádo svůj kartáček, bude ho chtít používat. A to je klíč. Neříkejte „musíte“, říkejte „chceš“.

Zubní pasta - ne všechny jsou stejné

V obchodě je desítky zubních past. Pro děti do tří let je ideální pasta s 1000 ppm fluoru. Po třech letech se může přejít na 1350-1500 ppm. Více než to není potřeba. Většina rodičů si myslí, že čím více fluoru, tím lépe. Ale to je nebezpečná představa. Příliš mnoho fluoru může způsobit fluorózu - bílé skvrny na trvalých zubech. Stačí malé množství - velikost hrášku pro děti do šesti let, velikost hrášku pro starší. A nikdy nechávejte děti samotné s pastou. Nechávání dítěte, aby si samostatně čistilo zuby bez dozoru, je jako nechat ho samotného s nůžkami.

Nezapomeňte na složení. Vyhněte se pastám s vysokým obsahem cukru nebo sladidel. Některé „dětské“ pasty obsahují sladidla, která se jmenují sorbitol nebo xylitol - to je v pořádku. Ale pokud je mezi prvními třemi složkami cukr nebo glukóza, dejte to zpět na regál.

Pravidelné návštěvy nejsou volitelné - jsou základní

Děti by měly chodit k zubnímu lékaři každých šest měsíců. Ne proto, že by měly problémy. Ale protože je to kontrola, která zabraňuje problémům. Když dítě chodí pravidelně, lékař vidí, jak se zuby vyvíjejí, jestli jsou zubní oblouky správně, jestli nevyrůstají zuby mimo místo. A nejvíc důležité - lékař vidí, jak dítě čistí zuby. Pokud je zubní kámen nebo počáteční kaza, může se to zastavit ještě předtím, než to začne bolet.

Co se stane, když dítě chodí jen tehdy, když bolestí? Pak se zvykne, že zubní lékař je někdo, kdo dělá něco špatného. A to je přesně ten moment, kdy se vytvoří strach. A strach se neodstraní jednou návštěvou. Trvá měsíce, někdy roky.

Co dělat, když dítě má strach?

Strach před zubním lékařem je běžný. Ale není to nemoc. Je to naučené chování. Pokud dítě pláče, neříkejte „neboj se“, neříkejte „to je nic“. Řekněte: „Vím, že to zní strašidelně. Já jsem taky měl strach, když jsem byl malý. Ale dneska to nebojím.“

Některé kliniky mají dětské pokoje s hračkami, knížkami, televizí, kde se dítě může zvykat na prostředí. Některé lékařky používají metodu „show and tell“ - ukážou dítěti, jak funguje nástroj, než ho použijí. Dítě může si ho předem dotknout, poslechnout, vyzkoušet. Tím se odstraňuje neznámé.

Nezapomeňte na svou vlastní reakci. Pokud vy jako rodič máte strach z zubního lékaře, dítě to cítí. Neříkejte „tohle se mi nikdy nelíbilo“, „měl jsem tam strašnou bolest“, „nechci, abys to prožil taky“. Místo toho říkejte: „Zubní lékař je jako lékárník pro zuby. Pomáhá jim být silnější.“

Zubní návyky se stávají životním stylem

Když dítě ve čtyřech letech ví, že po jídle se čistí zuby, že se nejí sladkosti před spaním a že chodí k lékaři každých šest měsíců - tyto návyky nezmizí. Tyto návyky se stávají automatickými. A když dítě doroste, nebude muset učit se, jak se starat o zuby. Už to ví. A to je největší dár, který můžete dítěti dát.

Nejde o to, aby mělo zuby jako pohádkové princezny. Jde o to, aby je mělo zdravé. A zdravé zuby nejsou jen o tom, jak vypadají. Jsou o tom, jak se dítě cítí. Když nemá bolest, může se smát, jíst, mluvit, spát klidně. A to je to, co se děje v každém dnu - a to se počítá.

Když se něco pokazí - co dělat?

Někdy se stane, že kaza vznikne. Nebo zub se zlomí. Nebo se dítě zranilo při pádu. Nejhorší věc, kterou můžete udělat, je čekat. Pokud se dítě zranilo, vyhledejte zubního lékaře hned. Ne čekat na ráno. Ne čekat na víkend. Některé zuby lze zachránit, jen pokud se k nim dostanete do dvou hodin. A to platí i pro mléčné zuby. Nejsou to „jen“ mléčné zuby. Jsou to důležité. Udržují místo pro trvalé zuby. Pokud se ztratí dříve, může se trvalý zub vyměnit mimo místo - a to znamená ortodontii v dospělosti.

Když se dítě zlomí zub, najděte ho, umyjte ho v mléce nebo solné vodě a dejte ho do uzavřené nádoby. A pak hned k lékaři. Někdy se dá zub znovu připevnit. A to je zázrak, který se stane jen, když jste rychlí.

Co děti potřebují od rodičů?

Nejvíc potřebují příklad. Pokud vy jako rodič nečistíte zuby dvakrát denně, nechodíte k lékaři, neříkáte, že je to důležité - dítě to nezvládne. Děti neposlouchají slova. Poslouchají jednání. Když se dítě dívá, jak jste vy čistíte zuby, jak jste vy chodíte k lékaři, jak jste vy mluvíte o tom, že je to důležité - ono to převezme. Bez slov. Bez nátlaku. Jen tak.

Takže nejlepší způsob, jak pomoci dítěti mít zdravé zuby, není koupit drahou pastu. Není to ani zvláštní kartáček. Je to to, že jste tam. Každý den. S klidem. S láskou. A s příkladem.